Křesla

Hlavní proud, kterým se ubírá podoba sedacího nábytku, lze rozdělit v zásadě na dva silné toky. Tím prvním je uměřená elegance, která si nesmírně potrpí na kvalitní materiál a dokonalé řemeslné zpracování. Zvýšilo se pohodlí čalouněných židlí a malých lehký křesílek, dbá se na důmyslně navržené podnože, na područky a na volbu potahu. Za některé textilie, použité k čalounění, by se určitě nestyděl pánský oblek, křesla oblékají pepita, glenček i tvíd, v podstatě vše, co známe z oděvního textilu. Jen na první pohled vlna nemusí být vlnou, často se používá alcantara, která se nešpiní a dobře udržuje. Pokud se pracuje s kůží, je měkká, kvalitní, dobře zpracovaná a často zdobená štěpováním.

Na druhé straně stojí solitéry, jejichž tvar se opírá o minulost a její odkaz. Mnohé křeslo nepopře inspiraci starými salony, budoáry a pánskými pokoji, objevují se hodně i tvary z padesátých let. Také rustikální vzory jsou oblíbené, velmi často se setkáváme s robustní dřevěnou konstrukcí, která pak nese příjemné polštáře. Nekorunovaným králem všeho (nejen u sezení) je detail. Propracovaný, vtipný detail, který odliší právě toto křesílko či čalouněnou židli od těch ostatních.